Dvojctihodné koláčky podle časopisu
Odebírám časopis o vaření Apetit. Poslední číslo mě navnadilo spoustou receptů - nelze číst s kručícím břichem.
Tak jsem dnes v deštivém odpoledni zkusila dvojctihodné koláčky.
Podle receptu mi došlo, že budou z plundrového těsta. Hmm, to jsem nikdy nedělala, bude legrace.
Tak jsem si nachystala suroviny:
1. těsto:
250 g pol. mouky
2 žloutky
kostka droždí
decka teplého mléka
(já dala navíc dvě lžíce cukru, vanilkový cukr, citronovou kůru)
2. těsto:
250 g změklého másla
250 g pol. mouky
Náplň:
kostka tvarohu (já měla jen vaničkový, tak jsem ho přihustila půl pytlíkem vanilkového pudinku - prášek vmíchat do tvarohu)
1 žloutek
vanilkový cukr
cukr podle chuti
rozinky (ty jsem neměla)
- já dala ještě citronovou kůru
Na dokončení:
žloutek na potření (já potírala zbylými bílky)
povidla
drobenka (pol. mouka, cukr, máslo)
- uděláme si kvásek - do mléka nadrobíme kostku kvasnic, dáme lžíci cukru a mouky - pár minut necháme nakynout
- zapracujeme do mouky, žloutků a cukru
- dáme vykynout do zdvojnásobení objemu
- na druhé těsto zpracujeme mouku s máslem na těsto a uložíme do ledničky
- uděláme si tvarohovou náplň a drobenku
- obě těsta rozválíme na pomoučněném válu na oválné placky
- položíme na sebe
- překládáme - kratší okraje směrem ke středu
- rozválíme na delší ovál a zase přeložíme a rozválíme
- celkem 3x
- vyválíme placku 3 mm vysokou
- nakrájíme na kostičky
- poklademe tvarohem
- spojíme rožky proti sobě
a důkladně utěsníme
založíme pod sebe a spojem položíme na plech s peč. papírem
- necháme chvilku kynout
- uděláme ďolíček, ten naplníme povidly, pomašlujeme žloutkem nebo bílkem a posypeme drobenkou
- pečeme při 180-200 st. C dozlatova
Vyšlo mi to na cca 32 koláčků, v receptu bylo uvedeno 50, tak jsem dělala asi větší.
Je to hroooozná patlačka. Zlaté kynuté těsto.
Dospěla jsem k několika poznáním:
1. těsto č. 1 se musí hňácat rukama, robotem s háky to udělá jen drobečky a konec.
2. těsto č. 2 máslové taky rukama. Vyvalování je utrpení, nejde to. Přesun na kynutou placku se nepovedl, tak jsem je tam přeskládávala z útržků a splácávala dohromady
3. vaničkový tvaroh je tekutý!!! Na zabalování do těsta si připravte moc moc trpělivosti. Díky škrobu sice z těsta neutekla ani kapka, ale při balení se tvaroh vylejval ze všech stran. Pár kousků letělo do dřezu. Takže buď kostku, nebo nic!
4. Udělat kulatý koláč ze čtverečku pevného těsta moc nejde, tak to byly trochu "hranáče", než koláče.
5. Očekávala jsem, že mi v troubě pobouchají, tvaroh vyteče, povidla stečou, ale nic z toho se nekonalo a hezky se upekly bez nehody.
6. Krásně voní a ještě líp chutnají. Opravdu jako vánek, žádná dusivka.
7. Děti na ně koukly a Aňa prohlásila, nahoře je černej brouk. Vendy hned, blééé, brouka necu, fuj. Vysvětlila jsem jim, že nahoře jsou naše dobrá švestičková povidla, že brouky na koláče nepatří. Ne, je to brouk a konec. Jíst to nebudou. Jsem zvědavá, co si dají k večeři. Mělo to být s kakaem.
Uvidíme co na to táta.
Tak vaření zdar.
Evča
Komentáře
Přehled komentářů
Teda, nejdřív jsem se úplně zděsila, kdo nám to co píše, ale teď se směju. Připomínáš mi situace u nás doma...
Nejdřív manžel chodí jak hladovej vlk a "nebylo by něco dobrýho ke kávičce...."
tak jdu a upeču
narveme se všichni čtyři a pak dostanu vynadáno
"proč to pečeš?! Akorát se s tím pak rveme jak to je dobrý a budeme tlustý"
takže já právě díky vlastní zkušenosti plně chápu tvé "rozhořčení" ;-)
Vlastizrada
(k26b19, 11. 11. 2007 16:17)Vytváření takových stránek by mělo být trestné.Co myslíte,ze jejich přečtení udělá člověk, který má doma polohrubou mouku a ostatní ingredience? Domnívám se,ze je jen jeden způsob jak zůstat štíhly - stát se analfabetem
Brouk na koláčku
(Recina, 26. 9. 2007 15:15)
Evi,
v neděli jsme s malým plácali štrůdl a takové šátečky z lístkového.Měla jsem hodně hrušek a tvaroh,tak jsme to dali do kupy.Malý je hrozně nadšený pomocník - asi jako všechny malé děcka - vytrvale mi asistoval (což celou proceduru značně prodloužilo) a když jsme nakonec naše dílo vytáhli upečené z trouby,tak napřed zabodoval pochvalou "Voní to příjemně!",což mě pobavilo,pak si kousnul a zeptal se,jestli to může vyplivnout do koše,že tam je nějaké smetí.Nevím,co konkrétně měl na mysli,jestli rozinky nebo celkově ta směs se mu jevila jako smetí,nicméně víc už se toho nedotkl.Manža si snědl svoje šátečky plněné zelíčkem a anglickou slaninou a já jsem se mohla se svým závinem jít vyfotit...
Vlastizrada ;-)
(Lucka (admin), 11. 11. 2007 19:07)